Leguán zelený - Aklimatizace

Úvod do aklimatizace

První krok ke správné aklimatizaci Leguána Zeleného přichází mnohem dřív než si svého, pečlivě vybraného, "mazlíčka" přinesete domu. Každý kdo se jednou rozhodl mít doma leguána, a to jak pro chov, tak jako svého exotického miláčka, by měl znát odpověď na otázky : proč zrovna Leguána Zeleného? Budu mít vše co potřebuje dvou metrový ještěr? A to po dobu třeba dvaceti let?
Do aklimatizace legoše musí majitel investovat hlavně trpělivost, čas a vydržet nějaké ty kousance a škrábance až do doby kdy se lego rozhodne, těm tvorům co mu nosí jídlo ,berou ho do rukou, neustále mu mění okolí a dávají mu tolik lásky, aspoň trochu důvěřovat. Vzájemná důvěra a poznání svého okolí je hlavním kritériem pro úspěšné zkrocení divokého leguána.

Při koupi leguána je důležitý výběr zdravého, ne příliš divokého ale taky ne příliš krotkého jedince. Leguán je mistr v utajení nemocí. Mezi první příznaky nemoci patří nechutenství k jídlu. První dny po přinesení domů je mladý leguán stresován z cesty domů a z nového prostředí. Proto zaujímá spíše pozorovací postoj a vyhledává majitelem připravenou skrýš. Leguán Zelený je stromový ještěr a taky záhy začne vylézat na vyvýšená místa kde je vhodné umístit vyhřívací lampu. První týdny je důležité leguána co nejméně stresovat. Nebrat ho do ruky, ani se zbytečně přibližovat k teráriu. Skrýš kterou bude využívat hlavně k přespání ponechat maximálně tři měsíce. Majitel si musí uvědomit, že leguána stresuje každou změnou v teráriu např.: přidáním či odebráním rostlin.

Je-li lego alespoň částečně přivyklý svému prostředí a pravidelně přijímá potravu, můžete přistoupit k bližšímu kontaktu. Brát leguána do rukou, nechat a nutit ho lézt po dlaních, procházet se s ním po bytě, aby si prohlédl okolí a zjistil kam se vám jednou ukryje :-). Zahřívání, drbání, loupání staré kůže, to všechno mají velice rádi. Mladého leguána je potřeba přivyknout hladit i na ocase na který jsou velice citliví a používají jej jako přesnou a účinnou zbraň. Do terária jej vracet vždy uklidněného. Snažit se aby vám z ruky nikdy neutekl, pak by to zkoušel pořád. Takovéto kontakty je vhodné opakovat jednou denně, nejdéle třicet minut, nejlépe pak po ránu, kdy je leguán chladný. Mladého leguana si můžete dát na hlavu, kde bývá většinou spokojenější, nebo při jeho koupeli ve vaně nabízet ruku k zachycení. Dávat mu z ruky jídlo které má rád. Většinou to co má nejraději, je to čeho by měl dostávat nejméně :-). Je mnoho způsobů jak ochočit legoše, každý leguán je ale jiný a to jak ve stravě tak i v povaze.
Taky je důležité aby si mladý lego nezvykal pouze jen na svého majitele, ale i na ostatní členy domácnosti. V budoucnu by pak mohl jednat stresovaně, třeba při návštěvě vašich známých. Jen těžko by jste vysvětlovaly, že normálně je úplně klidný. Uvědomit si že leguán není ani pes, ani kočka. Snad jen v jednom by se dal s těmito zvířaty srovnat, a to když nesouhlasí s tím co po něm chcete, pak svůj nesouhlas umí dát včas a hlasitě najevo. Vrčícího psa taky hladit nebudete, protože by vás pokousal a to leguán umí taky a spolehlivě.

Na stresovou situaci lego reaguje třemi způsoby: útěkem, zastrašováním s možným útokem a stavem kdy se přivede do transu. Do transu se přivede ve chvíli kdy nemá kam utéct a přesto nechce útočit, pak zavře oči, je nehybný a zdá se jakoby usnul. Je to uzavření jejich vědomí před stresovou situací. Není správné namlouvat si, že až bude dospělý tak přeci bude klidnější. Aklimatizaci (zkrocení) Leguána je potřeba začít v čas. A nebýt s ním v kontaktu jen ve chvíli, kdy mu dáváte jídlo. Pak by se stalo že by jste svého "miláčka" nezvládly a zkončil by, v lepším případě, zpět ve zverimexu.

Přeji mnoho úspěchů a trpělivosti ve vzájemném poznávání.

Pokud jste zaregistrovaly podobnost článku s článkem na Iguana.cz.
Pak vězte že na Iguana.cz je tento článek ode mne, však ale upraven a doplněn.

Jeden den s roční Dinou

Kolem osmé hodiny ranní se Diny probouzí na polici nebo mezi kameny v teráriu. Je studená a jen nehnutě čeká až se v devět rozsvítí výhřevná lampa. V této době ji beru do rukou k prohlídce, kontrole drápů a kůže. Po dvaceti minutách drbání a procházce po bytě, ji uklidněnou nechávám odlézt. Diny vždy míří rovnou do terária, kde dvě až tři hodiny tráví vyhříváním se pod lampou a pozorováním okolí a Kuby, který se pod ní prohání ve vodě. Z této siesty jí vyruší jen miska s čerstvou zeleninou, kterou dostává do terária. Diny se pak naklání z police a pohledem zjišťuje co že jsme jí dobrého nachystaly a zda to stojí za námahu slézat dolů z police a najíst se. Ne že by byla líná, jenom tak leží pod lampu s nohami nataženými podél těla a vyhřívá se... Po chvilce sleze a zbaští půl misky (vybere si jen to nejlepší :-), napije se z vodopádu a zamíří dolů ke Kubovi na výhřevný kámen. A dál pokračuje ve své siestě, přimáčknutá ke kameni, další dvě hodiny. Kuba na Dinu reaguje schováním se za ostrůvek z kamenů, odkud jej vyláká buď po třiceti minutách zvědavost, nebo krmení moučnými červi z ruky. Což Diny se zájmem sleduje. Po vyhřátí přichází čas koupele a střídání se s Kubou o výhřevný kámen. Koupel zabere jen pár minut a Diny vyleze po vodopádu na polici pod lampu, k vyhřátí se ještě ze shora :-).

V šestnáct hodin časovač nemilosrdně zhasne lampu na dvě hodiny a to jí nastartuje k větší aktivitě. Prozkoumává celý pokoj, hledá nové skrýše,v nichž většinou moc dlouho nepobývá, leze po kytkách, zjišťuje zda je teplý radiátor, navštíví akvárium se skaláry a snaží se k nim marně dostat přes sklo. Skaláry se vždy shluknou u ní a trpělivě sledují její úsilí. A to je opět čas kdy Dinu "trápíme" braním do ruky, drbáním, loupáním kůže, krmením (z ruky) jejími oblíbenými pochoutkami a občas i, je-li venku pěkně, krátkými procházkami před barákem (samozřejmě s vodítkem přivázaným nad zadními nohami ;-).

Po té Diny opět doleze do terária, kde se po delším vyhřátí nasytí zbytkem "snídaně" nebo ovesnými vločkami, které má neustále připravené. Hodinu před zhasnutím světla si začne hledat pohodlné místo ke spaní, doprovázené krkolomnými a "akrobatickými kousky" ve větvích a na policích v teráriu. Nakonec usne se zhasnutím světla v devět večer.

No nemají se Leguáni nejlíp? Prostě veget. :-)

Napište článek o Vašem Leguánovi, nebo o Vašich zkušenostech, či recept, radu k aklimatizaci. Za každý článek děkuji a rád jej zde zveřejním.

Leguán v přírodě

Leguán Zelený obývá obrovské území střední a jižní Ameriky, od Kostariky až po jižní Brazílii, dále přilehlé ostrovy Karibské oblasti. Poddruh Iguana iguana rhinolopha, lišící se dvěmi nebo třemi výrůstky na čenichu, se vyskytuje od jižního Mexika až k 19. rovnoběžce a Iguana iguana delicatissima na některých ostrovech Malých Antil. Jsou to stromoví ještěři žijící v oblasti deštných pralesů, nížinných lesích ale i v městských parcích na křovinách a stromech v okolí vod i v norách, které si samy vyhrabávají.

Leguáni mají stejně jako většina plazů jednodušší srdce, skládající se ze dvou předsíní a jedné komory, v němž se okysličená a neokysličená krev mísí, proto svou teplotu mohou regulovat jen teplotou z okolí (ektotermní nesprávně studenokrevní). Udržení správné teploty je pak velmi důležité i pro bakteriální (kvasnicové) trávení.

Proto vyhledávají vyvýšená, slunná místa kde tráví hodiny času vyhříváním. Přitom se projevuje jejich vnitrodruhová hierarchie kdy dochází k interakci s příslušníky stejného druhu. To se projevuje pozdravy (rytmickým pokyvováním hlavy a roztahováním krčních laloků). Pak dochází k zastrašování nebo namlouvání, podle okolností a pohlaví. Slabší jedinec nebo samice, která není připravena k páření obvykle utíká. Zastrašování probíhá roztahováním laloků, hřbetních hřebínků, zplošťováním těla, kýváním se ze strany na stranu a syčením. Mladší (slabší) samec či samice ustupují a ukazují svou podřízenost opačnými gesty, jedním z krajních obranných mechanizmů, používaným nejen k obraně a útěku ale právě také při rituálu podřízenosti je autotomie, obětování části ocasu, který se po odpadnutí ještě chvíli mrská k zabavení a odreagování nepřítele. Ocas pak podomně jako "ještěrkám" dorůstá, ne však v takové míře a bez kostních částí. Dominantní jedinec (nemusí se pokaždé jednat o samce) má vždy nejvýhodnější místo s dobrým výhledem a výhřevem na slunci.

Stres

Kolikrát opakovaná odpověď na cokoli točící se kolem chovatelství a všeho tedy nejen chovanců ale i chovatelů. Leguáni převzatí z přírody, se skoro vždy dostanou do rukou pokoutních prodejců, kteří nejen že neví jak s takovým to živočichem zacházet, ale honící se za vidinou zisku, ony zvířata prodávají po různu na burzách či zverimexu. Pak to tak taky ten milý kupující v "obchodě" vidí a natolik se mu zvířete zželí že si jej po "dlouhé" rozmysli koupí (bavím se o člověku který paradoxně v duchu nepoznaného chce domů (prý) mazlíčka, ozdobu, exotiku, něco jiného ...). V tomto ohledu je ale i "chovatel" který zde své svěřence kupuje a v podstatě své ochrany pro ně, je jen přivádí takto do záhuby.

Jaký důvod byl u zrození myšlenky pořídit si třeba leguána u vás (tebe)?

V této myšlence je důležité si umět odpovědět, rozmysli si pořádně zda chceš leguána (Iguana iguana), tedy tvora pocházejícího ze střední Ameriky a přilehlých oblastí!

A jestliže ta zelená potvůrka už je v tvém dohledu vjez že to s tebou v začátcích nebude mít vůbec lehké. Nehledě na jeho umístění v úplně jiné časové, polohové, klimatické, vizuální taky uzavřené a umělé oblasti (dalo by se říci líhni). Každý kdo nad tímto mávne rukou (rád bych napsal nemá představu o životě) nemá předpoklady pochopit co je to stres a doporučuji koupení si plyšáka a nebo samice gorily ta ho vystresuje dřív než si to uvědomí ;-).

Je tu i možnost koupě zvířete narozeného v zajetí, což nejen majiteli ulehčí spousty starostí ale taky stresů.

Stresy, tedy podvědomá a hlavně obranná reakce organizmu na podměty zvenčí (tj. neshodné s vlastní představou), se dostavují nepředvídatelně u každého. Jestli mohu zabočit v porovnání k lásce, tak komu by chutnalo když jí ztratí a to v okamžiku okolí které jsem popsal výše. Proto pozorovací postoj, proto skrýš, proto všecko mít připravené. (nastíněno v teráriu).
A právě příjem potravy je dobrým znamením. O přijímání potravy z ruky nemluvě, tam to platí obzvlášť, ale nespěchat. Nečekaný okamžik je chyba, kterou si velice rychle uvědomíte, švihnutím či kousnutím (to hlavně u mladých, či nezvládnutých jedinců), nebo útěkem, taky "vypnutím" (popsáno v jiném článku těchto stránek)

Teď když je leguán, (nebo jak že mu říkáte jménem?), znovu zařazen a to do koloběhu Vašeho života s představou samozřejmě opět neznámého. Se za vámi připravených optimálních podmínek snaží poznat nové prostředí a tomu se přizpůsobit, zkrátka socializace - lépe aklimatizace, zkrocení.

Uvědomte si že stresované zvíře podléhá velice často nemocem, nepřijímá potravu, chová se velmi podrážděně a nepředvídatelně. S novým okolím se musí jen velmi pomalu sbližovat. Chovanec, kterého chvilkově uklidníte a nechá se vzít do rukou a pohladit a třeba i nakrmit, může v jiné chvíli, nebo druhý den jednat úplně opačně. Proto je důležité postupovat velmi pomalu a snažit se při vzájemném trpělivém poznávání nic kolem sebe neměnit. Změny v teráriu to je kapitola sama, ale i změny okolí terária, změny barvy vašeho oblečení, parfému ale i změna počtu lidí v místnosti, rámus, hlasitá hudba a mnoho jiných podmětů, vede zvíře k obranému postoji (stresu). To je ta reakce, kdy vám leguán utíká a nechce se vzít do ruky. V každém případě je nanejvýš vhodné být níže než leguán, jeli v místnosti více lidiček tak ať si sednou nebo se skrčí při manipulaci s neaklimatizovaným zvířetem.

Přistupujete-li k leguánovi aby jste jej vzaly do rukou, tak se k němu přibližujte klidně bez prudkých pohybů a bez nejmenšího zaváhání zvíře pomaleji chytněte (chce to cvik!) ve chvíli kdy se jej chystáte chytnout už musíte vědět jakým způsobem budete zvíře držet! A nezapomeňte že leguán má velice ostré drápy, kterými nejen že vás může dost a nerad poškrábat, ale jimi se i drží dost pevně právě ve chvíli, kdy jej berete do rukou. V případě mláděte hned nabídněte druhou dlaň aby mohl legošek lézt a neustále na něj příjemně mluvte, držte jej ve výšce ramen a snažte se ho pomalým chlácholením uklidnit. Hlavně ať vám nikdy z ruky neuteče;-) určitě by si to zapamatoval a v budoucnu by se o to pokoušel znova a znova, bral by to jako vyřešení této stresové situace... . Také je důležité vědět že leguána je mnohem snadnější vzít do rukou když je chladný, nevyhřátý (po ránu). Svými dlaněmi jej pak můžete zahřát což ho uklidní a časem se nebude tolik bát.

Pozor u dospělých jedinců je přístup i postoj naprosto odlišný.

Váš postoj by měl být hlavně pozorovací k naučení spoustě praktik, které jednotlivý jedinec potřebuje a přijímá (naučí se) pak vůbec není na škodu jej v nich podporovat a vyhledávat je. Mám spousty vypozorovaných reakcí u leguána zeleného (i jako aklimatizovaného), ale abych se přiznal, rozhodně ne dostatek.

Aklimatizovaný legoun je zvíře, které znáte a víte co od něho můžete očekávat, který se chová "přirozeně", žere, nechá se vzít do rukou a vyhledává svého chovatele. Vy jste ho přivedli k sobě a on Vás taky potřebuje, bez Vaší důvěry a přítomnosti by se znovu ztratil.

Z toho a mnoha jiných podmětů vzniká stres ;-).

Sameček nebo samička?

Mnoho začínajících i zkušených chovatelů se v určení pohlaví leguána zeleného spletlo a to zejména u mladých jedinců. Přesto že rozdílů mezi samcem a samicí je mnoho, není jejich určení vždy snadné a stoprocentní. Teprve když samice snese snůžku, jsou ztraceny veškeré pochyby.

Chcete vědět zda je váš leguán on nebo ona?
Podíváme se tedy na několik základních rozdílů. Ještě předtím ale dodám, že toto porovnání je do jednoho roku života zvířete dost nepřesné.

Prvním znakem, ale rozhodně ne rozhodujícím, je velikost jedince. Dospělí samci většinou bývají robustnější, mají větší krční lalok a hřbetní hřebínek, širší hlavu, na jejímž temeni mají dvě větší boule. U starších jedinců jsou také patrné femorální pory a to na spodní straně zadních končetin (stehen). Samci mají femorální pory větší o ca 1-4mm, samičky 1mm postupně se zmenšující směrem ke konci nohou.

Dalším znakem určení pohlaví je kořen ocasu, který je v průřezu u samiček kruhový a u samečků ztluštěný (oválný).

Celkově bývají samci větší s dominantnějším chováním. Ve skupině však podřízenější samci nějakou dobu připomínají samice.