Při přípravě terária je důležité vycházet z podmínek přirozeného prostředí v němž zvíře žije.
Leguán Zelený je větší, stromový, ektotermní (závislý na teplotě) ještěr. Tedy potřebuje více prostoru, možnost šplhat do vyšších míst kde je
vhodné umístit výhřevnou lampu. Terárium pro Leguány může být v podstatě dvou druhů. A to otevřené s možností výběhu
do místnosti kde se terárium nachází, či uzavřené a pouštět tak Leguána pouze ve vaší přítomnosti.
Diny má terárium plně otevřené a možnost výběhu. Ve svých dvanácti měsících, využívá tak čtyřikrát do týdne a to jen pro průzkum okolí.
V prvních měsících opouštěla terárium vždy po vyhřátí a ve chvíli kdy nikdo nebyl doma. Takové výlety se pak snadno
odhalí tím že za sebou nechává z polic a ze stolů spadané předměty a občas i výkaly. Diny je ale velice čistotná.
Od chvíle kdy jsem ji k teráriu přistavěl část z hlínou chodí své potřeby vykonávat pouze a jenom tam.
V případě otevřeného terária je velmi důležité klást důraz na bezpečnost okolí. Zabránit poranění elektrickým proudem. Já jsem
problém s elektrickými zásuvkami vyřešil uzavřením prodlužovacího kabelu do menší dřevěné skříňky (noční stolek).
Dále je potřeba dát z dosahu těžší předměty na policích a slabé rostliny o které nechcete přijít. Leguán je mistr
ve hře na schovávanou a proto musíte zamezit přístup na taková místa odkud by jste jej jen těžko dostávaly ven.
Ideální je mít v takovéto místnosti minimum nábytku. Já dnes přemýšlím i o zrušení kolečkového křesla. Protože náhlé
odsunutí od stolu s počítačem, ve chvíli kdy je Diny zrovna na průzkumu, mě děsí. Přesto je určitě otevřené terárium
vhodnější. Leguán Zelený může dorůst až do dvou metrů a představa uzavření takového ještěra je krutá. Otevřené
terárium, dle mého názoru, zpomalí adaptaci ale zato si s leguánem užijete mnohem více legrace.
Vzhledem k tomu že Diny své potřeby vykonává jen v prostoru s hlínou, má v další části terária koberec (bez oček) s kameny a
kořenem. Tato část terária je tvořena vyvýšenou policí (výška cca 30 cm). Ve vzniklém prostoru pod teráriem má umístěn
"kuchyňský plech" pro snůšku vajec. Tento prostor je rozdělen dřevěnou přepážkou s otvorem (cca 20 cm).
Otvor i plech je zasypán směsí hlíny a rašeliny pro následné vyhloubení nory. K plechu se dá snadno dostat dřevěnými dvířky
z předu terária.
Viz foto:
Již mnohokrát si Diny tuto noru vyhloubila a vůbec se jí odtud nechtělo :-).
Výhřevné místo kde tráví většinu času je dřevěná police ve výšce 130 cm, spojená tlustými a členitými větvemi, z jedné strany k teráriu a z druhé k vodní nádrži kde s Dinou žije vodní želva "Kuba". Vyhřívání a čištění vody v této nádrži je zajištěno čerpáním vody přes gumovou hadičku, která je ovinuta kolem stínidla lampy (květináč) a svedena zpět do nádrže přes vytesaný pískovcový kámen, za vzniku tichého vodopádu. V hadičce se vytváří vodní řasa, hlavně v blízkosti lampy a vzniká tak biofiltr. Voda se tímto způsobem ohřeje o čtyři stupně (z 19 na 23 stupňů, záleží na průtoku vody). Pod vodopádem jsem zprvu umístil výhřevný kámen (15 W) pro další ohřev vody, ale bez efektu. Pak jsem jej umístil souběžně z hladinou v jiné části nádrže a vzniklo výhřevné místo s teplotou 30 stupňů a teplota vody stoupla na 24 stupňů. Toto výhřevné místo využívá Kuba a jednou denně i Diny, někdy i společně :-). Používám výhřevnou lampu Exo Terra Sun Glo daylight 60 W vzdálenou od police cca 30 cm kde je teplota 35 stupňů.
Ohřev vody pomocí světla a nakonec ještě Kuba.
Ideální je větší polosuché terárium s vyšší vlhkostí vzduchu, vodní nádrží a bujnou vegetací. Leguán potřebuje místo
k vyhřátí. Vhodná je terarijní žárovka napojená přes časový spínač k dodržení denní doby svitu.
S možností dobu svitu prodlužovat či zkracovat podle podnebí jižní polokoule. Pod terarijní žárovkou musí mít zajištěnu
teplotu 35°, v ostatních částech terária by měla být pokojová teplota (20 – 22°) s nočním poklesem na 18 – 20°. Takový
zdroj tepla je vhodné umístit nad šikmou, dostatečně silnou větví. Na šikmo umístěné větvi má chovanec možnost regulace
teploty přibližováním se k žárovce. Tato větev musí být dostatečně silná v poměru ke zvířeti - 1:1 a dostatečně daleko od
žárovky, aby nedošlo k popálení zvířete. Terarijních žárovek je na našem trhu dostatečný výběr, proto je vždy důležité
poradit se s prodejcem.
Větev či kořen najdete v přírodě, nejlépe z jara u řek a potoků po tání sněhu. Staré, vyschlé, silné, rozvětvené
"sukovice", které je třeba důkladně zbavit kůry a nečistot, vyvařit ve slané vodě nebo alespoň důkladně spařit
vroucí vodou ve vaně. V žádném případě pak nelakovat. Tyto větve můžete do terária umístit vodorovně či šikmo.
Dno terária vybíráme takové, aby se co nejlépe udržovalo v čistotě. K tomu se dá využít
směs hlíny a rašeliny, nebo třeba jen krátce střižený koberec či staré noviny. Z estetického a dobře udržovatelného pohledu je
dle mého mínění nejlepší koberec, pak je ale vhodné Leguánovi poskytnout místo pro svou denní potřebu. Buďto část terária
rozdělit a zasypat směsí hlíny a rašeliny, to se dá využít i pro hloubení nory u samic, nebo umístěním větší, nižší
nádoby s hlínou. Tato místa se snažte situovat co nejdále od části s potravou. Leguán je velice čistotný a své potřeby
bude vykonávat na jedno vhodné místo, nejraději však ale ve vodě při koupeli. Dále na dno můžete umístit ploché kameny,
balvany, kořen či rostliny.
Rostliny v teráriu mají velký estetický efekt, v blízkosti terarijní žárovky se jim obvykle daří, zajišťují Leguánům
skrýše a také pomáhají zvyšovat vlhkost. Je vhodné použít rostliny jednak pevné, tedy nejlépe s kmínkem a pevnými listy,
nejedovaté a stínomilné. Při svých procházkách po teráriu si Leguáni často zkracují cestu právě přes listy rostlin a
mohou si občas nějakou tu rostlinku ochutnat. Já jsem měl jeden čas v teráriu truhlík s vysázenou vojtěškou a Diny jí
pak chodila baštit :-). Jinak jsem si ale nevšiml, že by ochutnávala i jiné rostliny. Nicméně je lepší nemít v teráriu
a jeho okolí rostliny jedovaté. Z jejich výběrem vám pak nejlépe poradí v zahradnictví či květinářství.
Leguáni milují koupání ve vodě a dokáží v ní i pod ní vydržet dlouhou dobu. Umístění vodní nádrže v teráriu má ale i
jiné výhody. Je to zdroj tekutin, místo pro ochlazení zvířete a zvýšíte tak tím celkovou vlhkost v teráriu. K lepšímu
přístupu umístěte jednu větev těsně nad hladinu. Leguáni potřebují vlhkost a koupání také k sloupání staré kůže. Do vodní
nádrže se dá zabudovat malý vodopád a docílit tak cirkulace vody k zvýšení vlhkosti, udržení větší čistoty vody a její okysličení. Malý
vodopád pak působí velmi esteticky nejen napohled ale i tichým bubláním, regulovaným např. kamenem na který dopadá.
Pro více estetické inspirace přikládám několik pěkných fotek, které jsem pořídil v červenci 04 v botanické zahradě v Praze Troji.
Při instalaci světla dbejte na bezpečnost jeho umístění. Lampu a kabely umístěte dostatečně daleko od přístupu Leguána.
Samotnou žárovku zabezpečte proti popálení krytem.
Např.: kořenáč natřený zevnitř bílou barvou nebo vyplněný alobalem, zvýšíte tak sálavost tepla a snížíte zahřátí
samotného kořenáče. Já toto teplo dále využívám k ohřevu vody (viz foto výše), tento způsob však mohu doporučit
jen zkušeným teraristům. Pod tímto osvětlením je potřeba zajistit teplotu 35°. Dále použijte časovač k zachování
a regulaci pravidelného denního svitu.
Na našem trhu
je velký výběr žárovek a zářivek vhodných pro Leguána. Intenzita plného světla v tropech je až 100 000
luxů, podloží deštného pralesa je osvětleno asi 200 – 500 luxy. Proto je vhodné vždy použít výkonnější svítidla (wat).
Ideální jsou denní žárovky s napodobením plného slunečního spektra (sun glo; day glo). Tyto žárovky jsou pak např.:
modré – modré sklo bez povrchově úpravy zajišťuje lepší propustnost tepelného záření. Červené, infračervené – noční,
vyšší výhřevnost a možnost nerušeného pozorování zvířat v noci.
Ultrafialové záření - ultrafialové světlo je nezbytné pro tvorbu vitamínu D3 z provitaminu D, ten zabraňuje vzniku
rachitidy (křivice). Ultrafialové záření se dělí na UV-A (vlnová délka 315-400nm) účinkuje na kůži a pomáhá udržet
její zdravé zbarvení. UV-B (280-315nm) vytváří vitamín D3 a podporuje absorpci vápníku. UV-C (100-280nm) způsobuje
rakovinu kůže a poruchy vidění. Vždy se poraďte s prodejcem a pozorně si přečtěte návod u svítidla. Pokud váš Leguán
není zvyklý na UV paprsky, tak jej na ně nechte postupným zvyšováním doby svitu zvyknout. Dodržujte dostatečnou
vzdálenost od zvířat a dobu působení paprsků (dle výkonu žárovky; Watty) doba svitu cca 15 až 60 minut. Mnoho chovatelů
však chová Leguány úspěšně i bez použití ultrafialových svítidel.
Kde se dá udělat. Je zapotřebí. Chce ho vůbec leguán.
Máte-li leguána zeleného doma a občas jej pouštíte ven z terária, tak jste si jistě všimly že se většinou řídí jen pudy které mu byly
v umělém prostředí zachovány. A to tak že vyhledává vyvýšená, osvícená nebo teplá místa a je-li venku pěkně, tak je to většinou právě
okno nebo balkón, kde taky můžete jednoduše leguánovi zajistit pohodlné vyhřátí na slunci právě venkovním výběhem. Nestačí jen umožnit
leguánovi přístup k oknu, ale pro správnou absorpci ultrafialového světla ze slunce, které je nezbytné pro tvorbu vitamínu D3 , musí mít
taky možnost vystavit se přímým slunečním paprskům. Tedy ne za sklem, které průchodu těmto paprskům brání. Sluneční světlo je
nesrovnatelné s jakoukoli žárovkou či zářivkou. Umělým světlem slunce leguánovi nikdy nenahradíte! Je ale důležité kontrolovat venkovní
teplotu a zajistit leguánovi stín a případně i vodu. Teploty na přímém slunci jsou mnohem vyšší než ve stínu. V létě se dá mluvit i o
rozdílu 15 stupňů. Leguán na tyto teploty reaguje termoregulací, tj. změnou zbarvení šupin a ochlazováním se otevřením tlamy a samozřejmě
hledáním stínu.
Je velice jednoduché vyrobit takové prostředí, za které Vám bude váš legouš "vděčný" a bude jej stoprocentně vyhledávat. I proto, že velice
rádi pozorují své okolí právě z okna, což ale každý chovatel jistě ví. Na výrobu můžete použít třeba starou nižší skříň s odkrytým
stropem a připevněným pletivem. Pletivo důkladně připevněte, nejlépe krycí lištou přibitou hřebíky. Musíte dát ale velký pozor a
zkontrolovat všechny ostré konce pletiva, aby nedošlo k poranění zvířete. Nebo jednoduše vyrobit pevnou dřevěnou konstrukci s plným
dnem a potáhnout ji celou pletivem. Velikost takového výběhu záleží samozřejmě na velikosti samotného jedince ale i na místě kam jej
chcete umístit. Umístěním do okna jste limitováni šířkou okna, ale řiďte se tak, aby se v takovém výběhu mohl leguán pohodlně pohybovat.
Stín zajistíte například zakrytím části výběhu třeba dřevěnou deskou. A samozřejmě nezapomeňte na dvířka. Dince jsem vyrobil venkovní
výběh přenosný, to abych jí do něj mohl pouštět a vypouštět bezpečně doma a pak jej do okna přichytím posazením do úchytů a zajistím
kovovými háčky.
Má-li váš leguán vždy otevřené terárium, nezapomeňte toto okno hlídat a to hlavně je-li venku pěkně, protože se k němu bude rád vracet. Všímejte si svých legounů víc a zvětšete jim životní prostor třeba právě o takové letní místečko :-)
Leguána zeleného můžete lehko naučit vyprazdňovat se na jedno místo. Místo, na které si má zvyknout, musí ale hlavně vyhovovat
jeho potřebám! Takovým místem se stává prostor, který musí splňovat určité podmínky.
Protože je legouš opravdu čistotný, což ale platí až po alespoň částečné aklimatizaci v novém prostředí, chce své
exkrementy dávat co nejdále od místa s jídlem, či svého oblíbeného místa. Toto je pro něj ale velice těžké splnit v
menším uzavřeném teráriu. Někdy se stává, že si proto leguán vybere třeba misku s jídlem. S Dinou takové zkušenosti
nemám, ale činí tak, nemá-li jiné, pro něj vhodnému místu podobné.
Z těchto důvodů se zdá být nejvhodnější voda. V přírodě vše odplaví a rozmělní v ní jeho trus jiní živočichové. Nebo
hlína, a to i proto že je to hrabavý ještěr (svůj trus dokáže zahrabat, není to ale pravidlem), v zemině se trus v přírodě
rozloží za pomoci jiných živočichů, rostlin a klimatických podmínek. Může tím být ale také místo umělé, připravené Vámi,
s tím že splníte alespoň vzdálenost a necháte tam pach jeho exkrementů aby je cítil.
Mě se zdá i pro uzavřené terárium nejvhodnější zemina (koupená směs zeminy smíchaná s rašelinou) nejen pro dobré zkušenosti s
Dinou, ale takové místo se i dobře udržuje v čistotě. Na takové místo můžete zasadit kytku, jen jí nezapomeňte občas
trochu zalít ;-) Dina používá, jak také popisuji v jiném článku, směs hlíny a rašeliny, kterou čistím tak jednou za
rok a to jen kvůli výměně hlíny za čerstvou.
tip: O veškeré exkrementy se spolehlivě a hned postarají larvy potemníka moučného
(Tenebrio molitor), kteří svou populaci regulují v závislosti na Diny „potřebě“. Také je dále používám na zkrmení pro jiná ter. zvířata.
Ve dvaceti litrech substrátu jich je odhadem asi dvacet, jsou ale neustále schovaní v zemině a vylézají jen když jim Dinka
dodá jejich příděl potravy ;-). Možná to nepůsobí zrovna pro oko ale fungují naprosto spolehlivě.
Trus zdravého leguána se skládá ze tří složek. Pevné hnědé - trus, rosolovité čiré a bílé složky – moč. Moč může být
také zbarvena do žluta a to v době páření a březosti samic. Dále by trus zdravého jedince neměl vůbec zapáchat a svou
potřebu by měl leguán vykonávat jednou až dvakrát denně.
Můžete si také jednoduše udělat rozbor trusu pro odhalení případných parazitů. K analýze se používá čerstvý trus, který
důkladně smícháte s vodou a několik kapek nakapete na připravené sklíčko a zkontrolujte vizuálně, lépe však mikroskopem
(stačí dětský mikroskop). Trus můžete také smíchat s dusičnanem sodným ve zkumavce do které vložíte sítko, tekutina
začne vzlínat, až dosáhne okraje zkumavky. Poté položte na okraj zkumavky čisté sklíčko a počkejte patnáct minut. Vnitřní
paraziti vyplavou na povrch a objeví se na sklíčku, to prozkoumejte pod mikroskopem. A samozřejmě rozbor čerstvého
trusu by vám měl udělat také každý veterinář, kterého taky hned navštivte pokud si nebudete jisti vašim výsledkem.
V trusu můžete nalézt mnoho parazitů např.:
Tito a jiní parazité jsou v těle leguána velmi nežádoucí, jejich příznaky jsou nepřijímání potravy, zvracení, slizovité výkaly, zápach trusu a apatie.
© PortalWeb.cz ||TISK || nahoru