Leguán zelený - Nemoci

Tato sekce je v přípravě, probíhá náplň dat...

Metabolická porucha kostí – MBD (metabolic bone disease)

Sekundární nutriční MBD. Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006 Metabolická porucha kostí (dále jen MBD) je spolu s dnou jedním z nejčastějších onemocnění v zajetí chovaných leguánů zelených.

MBD není vlastně jedna nemoc, spíše je to termín pro popsání několika zdravotních poruch, které zasahují do funkce metabolismu kostí. Proto je důležité rozeznat hlavně nutriční nebo renální příčiny MBD. Sekundární nutriční hyperparathyroidismus
(nutritional secondary hyperparathyroidism) Případy MBD Nejčastější forma MBD u leguánů zelených. Příčinou této nemoci jsou špatná výživa, nedostatek dietárního vápníku a vitamínu D3, špatná rovnováha mezi vápníkem a fosforem (Ca:P 1:2) a neadekvátní poskytování ultrafialového (UV) světla.

Projevy:
Nejčastěji se projevuje jako „gumová tlama“ (nápadné otoky a deformace změklých čelistí – fibrózní osteodystrofie), častými zlomeninami kostí, deformací páteře a dlouhých končetinových kostí. Paralelně se můžou vyskytovat a také se vyskytují problémy s příjmem potravy.

Případy MBD V zásadě jde o to, že v momentě nedostatku vápníku začne štítná žláza nadměrně produkovat parathyroidální hormon, který zapříčiní resorbci kalcia z kostí, aby tak pokryl potřebu vápníku v měkkých tkáních. Pokud tento jev nastává u mladých rychle rostoucích leguánů, nazývá se rachitida. Pokud se tak děje u dospělých leguánů, jde o termín osteomalácie (osteomalacia).

Léčba:
Jako součást léčby je nejúčinnější vystavení leguána pravému slunečnímu světlu nebo alespoň dostatečně silnému umělému UV zdroji, který by měl ostatně být přítomen v ubikaci stále, jako součást prevence.

Případy MBD Dále je potřeba zvýšit příjem vápníku pro dostatečnou produkci kalcitoninu. U lidí se dodává syntetický kalcitonin (Salmon Calcitonin – SCT), stejně tak probíhá léčba i u leguánů (samozřejmě v rozdílných dávkách). Umělý kalcitonin se injekčně dodává s vitamínem D3, až se hladina vápníku v krvi stabilizuje, často pomocí orálních dávek D3 a calcium glukonátu, spolu se zlepšením ubytovacích a stravovacích podmínek. Shrnuto, umělý kalcitonin – SCT se nikdy nepodává při hypocalcemii (nedostatek vápníku), ale jako „nastartování“ kalcifikace kostí až po stabilizaci množství calcia v měkkých tkáních.

Případy MBD Tato terapie trvá min. 4-6 měsíců s tím, že na organismus leguánů má neblahý dopad (anorexie, zátěž ledvin apod.), proto je vždy naprosto nezbytné učinit všechna preventivní opatření, aby k této nemoci nedošlo.

Závěr:
Prognózy k vyléčení tohoto typu MBD nejsou dobré a v mnoha případech dochází k nepříjemné smrti pacienta (v průběhu nemoci pak osteodystrofie, patologické zlomeniny, paralýza apod.). Naproti tomu, plazi mají úžasnou schopnost regenerace a pokud se začne léčit včas, mohou s jistými omezeními žít dále. Sekundární renální hyperparathyroidismus
(renal secondary hyperparathyriodism) Páteřní osteopatie. Hyperfosfatémie (hyperphosphatemia) je charakteristickým znakem renální MBD. Je také spojena s nízkou hladinou calcitriolu, kalcifikace měkkých tkání, renální osteodystrofie a hypokalcemie. V kostce – fosfor je absorbován gastrointestinálním traktem a eliminován v ledvinách. Nadbytek fosforu pak způsobí sníženou schopnost ledvin filtrovat, což vede k zadržení fosforu a hyperfosfátemii. Nadbytek fosforu má také za následek poruchy ve štítných hormonech a množství calcitriolu, což vede k nízké hladině vápníku v těle.

Renální MBD se vždy projevuje jako hypertrofní osteopatie (HO) a osteomyelitída (bakteriální a houbová).

Hypertrofní osteopatie se projevuje jako ochromení, bolest v končetinách a nechuť k pohybu. U leguánů zelených se vyskytuje zřídka.

Bakteriální Osteomyelitis (osteomyelitída) je u leguánů zelených běžná, často doprovázena hnisavou artritidou. Tato forma se může vyskytnout po zánětu různých zranění, postižení leguáni jsou podvyživení, vystresovaní a s potlačenou imunitou. Mohou se vyskytovat anaerobní, areobní nebo houbové bakterie – nejčastěji jsou zasaženy dlouhé končetinové kosti, páteř, kosti prstů a čelisti. Léčba se sestává s injekčních dávek antibiotik a ustálení optimálních fyziologických teplot. Pokročilá stádia vyžadují chirurgický zákrok k odstranění nekrotizované tkáně z krve a kostí. V nejhorších případech je nutná amputace zasažených končetin.

Dalším případem MBD u plazů obecně je páteřní osteopatie. Projevuje se jako deformace páteře a u ještěrů bývá jejím původcem často sekundární nutriční hyperparathyroidismus. Nejčastěji postihuje hady, nicméně leguánům a ostatním ještěrům se také „nevyhýbá“.

Metabolické onemocnění - DNA

Dna patří s MBD mezi nejčastější poruchy metabolismu u leguánů zelených v zajetí. Původcem tohoto onemocnění u leguánů je v naprosté většině případů nevhodná strava obsahující živočišné proteiny. Mezi další příčiny patří i chov při příliš vysokých teplotách a nedostatečný podíl tekutin v krmení.

U leguánů jako herbivorů vede podávání živočišného proteinu k nadměrné tvorbě kyseliny močové. V krvi plazů se kyselina močová vyskytuje nejčastěji ve formě urátů. Tyto uráty a kys. močová jsou látky velmi špatně rozpustné ve vodě, takže pokud se tyto formy v těle vyskytují v příliš velkém množství, kyselina močová krystalizuje. Vytváří tak vodou nerozpustné krystaly, které se ukládají v různých tkáních po těle (tento jev se také nazývá hyperurikemie). Tato krystalizace pak vede především k bolestivým zánětům kloubů. Krystaly pak mohou být uloženy i kolem kloubů v dalších podkožních a vnitřních tkáních (např. játra, plíce, osrdečníkový vaz). Dochází pak mj. k selhání ledvin a močového měchýře. Existují dvě klasifikace onemocnění dnou – primární a sekundární. Primární dna:
je způsobena nadměrnou produkcí kyseliny močové. U lidí je více jak 90% lidí trpící dnou zasaženou touto formou.

Sekundární dna:
nastává, když hyperurikemie vyústí z nějakého chronického onemocnění nebo z podávání léčiv, které zasahují do normální rovnováhy mezi vytvářením a odbouráváním kyseliny močové.

Léčba:
Probíhá zavodňováním a podáváním antihyperurikemických léků (u lidí allopurinol, který se v posl. době stále častěji používá i u plazů), které sníží obsah urátů v těle. Mnoho těchto léků má nežádoucí vedlejší účinky. Allopurinol se u nás většinou podává ve formě tablet s názvem Milurit.

V případě větších úložišť krystalů lze postižené místo vyjmout chirurgicky, ovšem většinou je kloub i po takovéto proceduře poškozen.

Závěr:
Tato nemoc u lidí působí velkou bolest, nicméně vnímání bolesti u leguánů nebylo ještě dostatečně popsáno. Je správné předpokládat, že se leguání pacient „cítí“ podobně jako člověk. Léčba trvá velmi dlouho a zároveň na tuto nemoc umírá pořád velké procento leguánů zelených v našich domácnostech.

Abscesy

Rostrální absces. Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006 Abscesy jsou u leguánů velmi častým onemocněním. Jsou většinou bakteriálního původu, ale mohou se v nich vyskytovat i plísně, cizí tělesa, neoplazie a metozoální parazité.

Abscesy můžou být měkké, ale i velmi tvrdé útvary. Vyskytují se jak na kůži, tak ve vnitřních tkáních (ledviny, gastrointestinální trakt, mozek…).


Abscesy mohou vznikat i z infekčních tumorů, hematomů, porušené tkáňě a parazitárních cyst. Absces na prstu přední končetiny.


Pro léčbu abscesů je vždy základem jeho chirurgické odstranění a odstranění okolní nekrotické tkáně. Na základě bakteriologických rozborů se některé abscesy mohou léčit antibiotiky. Nicméně nejpoužívanější antibiotika (amikacin a enrofloxacin) v plazí medicíně jsou na léčbu abscesů neúčinná.

Jedním z nebezpečných druhů abscesů jsou například tzv. aurální (ušní) abscesy. Mohou se vyskytovat na Absces na dolní čelisti, před chir. zákrokem. konci Eustachovy trubice i u bubínkové blány apod. Důvodem tohoto onemocnění jsou příliš nízké teploty, špatná strava (zvláště pak chudá na vit. A) a zařízení ubikace.


Léčba často probíhá chirurgickým odstraněním, stejně jako v případě „normálních“ abscesů. Pro dostatečnou zásobu vit. A se primárně doporučuje užívat orální vit. A, spíše něž injekčně (aby nedošlo k chybné hypervitaminóze vitamínem A).
Absces na dolní čelisti, po chir. zákrokem.

Zadržení snůšky (retence)

Chirurgicky vyjmutá neoplozená zadržená snůška. Zadržením snůšky u nás trpí velké procento chovaných samic leguánů. Problém spočívá v tom, že chovatelé často nerozpoznají to, že je jejich samice vůbec gravidní a tak se dle toho nezařídí nebo už je pozdě.

V případě zadržení snůšky se jedná o problém, kdy samice není schopna vyklást všechna nebo některá ovulovaná vejce.

Abscesy mohou vznikat i z infekčních tumorů, hematomů, porušené tkáňě a parazitárních cyst.

Tento leguán zemřel v důsledku "vylitého" vaječného žloutku v dutině břišní. Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006 Příčinnou zadržení postovulační snůšky bývá nejčastěji nevyhovující nebo úplně chybějící kladiště, stres, špatné teploty znemožňující termoregulaci, špatná strava a dehydratace.

Jednou z příčin bývají také příliš velká snůška (počet vajec), velká nebo deformovaná vejce, která jednoduše mechanicky neprojdou kloakou a také fyzické predispozice samice (vrozené poruchy skeletu, malá velikost samice a mj. také metabolická porucha kostí). Nakonec může být příčinou i špatná fyzická kondice samice, žijící v nevyhovujícím prostředí s nevyhovující stravou, absence UV lamp (s tím spjatá hypovitaminóza D3), dobrého osvětlení apod.

Hlavními projevy zadržení snůšky je neklidné chování, deprese (rozuměj viditelné změny nálady), odmítání potravy, hrabání v koutech terária či v kladišti (po většinu dne). Někdy lze dokonce v dutině břišní pozorovat vystouplé ovály (vejce), pokud je samice správně natočena.

Pokud není retence včas odhalena a „vyřešena“ může a také mnohdy dochází k prasknutí vajec a vylití žloutku do dutiny břišní. Pokud není tento problém vyřešen včas a chirurgickým zákrokem napraven, začne se žloutek v dutině kazit a leguán umírá. V některých případech může nastat i výhřez vejcovodu.

„Léčba“ by měla být zahájena injekčním podáním kalcia (často kalcium glukonát) a pokus o vykladení vajec (v ubikaci s vhodným kladištěm). Pokud se toto nedaří, aplikuje se injekčně oxytocin (ve zkratce hormon, vyvolávající kladení). U ještěrů bývá s tímto hormonem více jak 50% úspěšnost, ale měl by se podat až v případě, kdy už nejsou jiné možnosti.

Jednou s možností je také chirurgické vyjmutí vajec, v tomto případě se v naprosté většině případů doporučuje provést zároveň kastraci.

Tato sekce je v přípravě, probíhá náplň dat...

Články převzaty ze stránek www.plazi.reptile.cz, kde získáte také více informací...